První den kurzu začal pozvolna teoretickou částí, kde po utvoření rodinné atmosféry začal lektor popisovat základní informace o tejpech a jejich aplikaci. Brzy se dostavilo zjištění, že opravdu nejde pouze vzít Tu pásku a omotat s tím To místo, co zrovna bolí.

Jakmile byly hlavy nakrmeny veškerými potřebnými informacemi a nebylo už žádného dotazu, přistoupili jsme k praktické části výuky. První techniky byly dle lektorových slov snadnější, ale začátky nejsou nikdy jednoduché. S další a další technikou ale moje ruce začaly dostávat ten správný grif. Jak ubývaly první ruličky tejpů, tak mé zkušenosti rostly a s nimi i mé tejperské sebevědomí. To se ovšem vydalo na cestu do věčných lovišť po tom, co školitel na konci prvního dne oznámil, že veškeré těžší techniky teprve přijdou na řadu další den. Omotaní, jako lentilkové mumie, avšak s úsměvem na tváři a natěšením na druhý den všichni odcházeli domů.

Druhý den začal pěkně zostra. Lepili jsme ramena, kolena, kotníky a další námi vyžádaná místa. Lektor rotoval mezi účastníky a předával kousek sebe každému, kdo to potřeboval. Nůžky stříhaly, papíry lítaly, ruce lepily a všichni na sebe mohli být pyšní, jak jim to šlo. U společného oběda se kolektiv ještě utužil a i díky tomu měly zbylé odpoledne zápřah i právě lepené břišní svaly. Dostalo se i na ukázky lepení námi vyžádaných technik, takže na konci kurzu všichni věděli odpovědi na své problémy a dotazy. Spotřeba tejpu na účastníka byla 4 x 5 metrů tejpu. Na většině ostatních kurzů byla uvedena pouze jedna, nebo dvě pásky. Dokážete si tedy představit, kolik technik nám bylo ukázáno a umožněno vyzkoušet.

Kurz určitě doporučím známým i neznámým a právě proto píši tento článek. Ne, že bych byl nějaký rádopisec, ale když se nějaká akce povede, je třeba to šířit a dopřát i ostatním nadšencům, jako jsem já, kvalitní a dobře připravený kurz!
Zdraví, teď už tejper, z Vysočiny!